Štítky

Anketa

Jak často navštěvujete tyto stránky?

Prohlédnout výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

Kudykam

Neuvěřitelný, nádherný a skutečně KULTURNÍ zážitek jsme zažili včera ve Státní opeře.

Úžasná hudba, skvostné texty a prostředí Státní opery velmi vhodné. Všeobecné recenze se shodují v jednom a to, že tři hodiny ve verších jsou velké sousto. S tímto nesouhlasíme a nevypustili bychom ani jeden verš.o) Rozhodně DOPORUČUJEME!

Naše hodnocení: Hodnocení - hvězdička - KOHodnocení - hvězdička - KOHodnocení - hvězdička - KOHodnocení - hvězdička - KOHodnocení - hvězdička - KOHodnocení - hvězdička - KOHodnocení - hvězdička - KOHodnocení - hvězdička - KOHodnocení - hvězdička - KOHodnocení - hvězdička - KO

Zvláštním rysem lyrikálu Kudykam je nepravidelná účast rozličných osobností, vystupujících vesměs v roli Nového Kudykama. Při našem představení byl hostem Michal Malátný ze skupiny Chinaski (ten chlap zpívá nádherně!!! Proč tak nezpívá pořád???.o))

1

RECENZE:

Strach. Touha. Sny. Přání. Zoufalství. Nuda. Otupělost. Zvědavost. Odhodlání. Putování. Úzkost. Zmatek. Odvaha. Obrana. Snaha. Politika. Individualita. Stádnost. Svoboda. Volba. Malost. Hrdost. Cit. Láska. Vášeň. Souboj. Ego. Cesta…

Z cihel s těmito nápisy postavili Michal Horáček a Petr Hapka svůj Penzión Svět. A těch poctivých kusů kamene jsou stovky. Zdálo by se, že je to hodně na jeden podivný hotýlek a hlavního hrdinu Martina, který ve svém pokojíčku vyřkne klíčová příslovce kudy a kam. Předkládaných témat je spousty, jsou ovšem zároveň zahaleny do zdánlivě jednoduchého oparu příběhu, kde více než kdy jindy platí, že „cesta může být cíl“.

Horáčkův záviděníhodný talent vybírat z bezbřehé slovní zásoby správná slůvka a s protivně geniální lehkostí je skládat v samozřejmá souvětí zakopává o vlastní překážky. Jemný přechod od „party“ k „partaji“, kde se ztrácí „individualita“, sice patří mezi jedny z nejpříjemnějších momentů. Lidové pravdy v dvojverších „Sem tam cesty vedou výš, poznáš to hned, jak hlavu zakloníš“ – „V takový póze šlápneš do hovna. To ti pak hlavu zase narovná“ z dialogu ústřední postavy Martina a jeho strýčka dorovnávají misku vah, na níž trůní vznešené rýmy o Kantových kategorických imperativech.

Co by ale byl Horáček bez Hapky a nově i Ondřeje Brzobohatého? Autoři hudby – písňové i scénické – válí. Kromě techna, gospelu a alikvótních tónů nabídli snad vše. V průběhu inscenace zazní klasické šansony, melodie od cimbálu, cikánské rytmy, koloraturní kudrlinky, rap, groteskový ragtime i prachsprostá, ovšem skvěle naservírovaná popina či náladovka dotvářející tajuplnou atmosféru chodeb Světa. Lví podíl si pak může připsat i mistr zvuku Michal Pekárek.

Dobře se to poslouchá (Hladiny, Havrani na sněhu, Rozeznávám, Člověk je rodem tanečník), ono se na to i dobře dívá. Originální scénografie zavede nejen do půdorysu penziónu, ale i do ulic s tramvajemi, věštírny, kde světélkují sny a touhy, obchůdku, kam pes z kanálu přitáhl „králičí fousky, rybí šupiny, meteority z Hercegoviny, ostatky svatých, prádlo nesvatých či pytlíček, který vyluzuje smích“ i do Martinovy hlavy. Že by zase megalomanie? Po slovní i materiální? Nikoliv. Kulisy, projekce snímků vyfocených přímo na jevišti i virtuální rozbité zrcadlo mají své místo. Stejně jako čtyři stovky kostýmů, u nichž divák ani nezaregistruje, že jich tolik viděl.

Kudykam skutečně má co nabídnout. Minimálně diskuzi. Pro ty, jež považují duo H+H za drahý kámen v národním kulturním pokladu, bude truhla zářit výrazněji. Ostatní si vždycky škrábanec ve výbrusu najdou.

Zdroj: upravená recenze na idnes.cz, www.kudykam.net

2

3

Komentáře jsou uzamčeny.