Carmen

Carmen jsme v různém zpracování navštívili již po čtvrté. Srdcová záležitost, jo jo, už je to tak.o)

Naše hodnocení:

Na jevišti tentokrát kouzlil režisér Ján Ďurovčík a partička tanečníků. Pan režisér se bravurně se vyhl umělým konceptům, násilné symbolice a slovům vůbec. Nabídl to, na co se lehko chytne laik, ale i „znalec“ díla – emoci a jasně vyprávěný příběh prostřednictvím tance. Absolutní tempo si toto představení drží od prvních Bizetových tónů do úplně posledního.o)

Prostor divadla Kalich byl vyčleněn několika jednoduchými ne zcela svislými panely, což dodalo celé choreografii novou dimenzi – narážení tanečníků na stěny místy vyráželo dech. Jedinou rekvizitou byla červená rtěnka, kterou měla Carmen vždy po ruce, aby tak mohla značkovat objekty své touhy. Obrovské lampy visící nebezpečně nízko nad scénou byly využity účelně jako zajímavý zdroj světla, ale i nositel scénického významu.

Carmen v podání Slovenského divadla tance je nesporně atraktivní i pro diváka divadlem nepolíbeného.o)

A úplně nejlepší na tom je, že záznam celého představení je možno shlédnout online – viz  tento odkaz.o)